Země neměla vždy jen jeden měsíc

Podle týmu astronomů z University v Helsinkách, Observatoře v Paříži a Havajské university na Manoa má Země obvykle více než jen jeden měsíc. To jen v „dnešní době“, kdy je na Zemi lidstvo, je zrovna taková situace, že má Země měsíc jen jeden – a to ten, podle kterého se celá kategorie oběžnic planet nazývá. Častější je situace, kdy kolem Země obíhá kromě Měsíce ještě jedno nebo více menších těles – a to zachycených blízkozemních planetek. Tyto další satelity Země dostaly označení „miniměsíce“.

Náš Měsíc obíhá kolem Země už více než 4 miliardy let. Má průměr 3476 km. Další případné satelity Země se však od Měsíce podstatně liší. Obvykle se na dráze kolem Země udrží sotva jeden rok, a přitom mají průměr jen několik metrů. Poté převažující gravitační pole Země zase opustí a přejdou na heliocentrickou dráhu. Mikael Granvik (dříve na UH Manoa, nyní v Helsinkách), Jeremie Vaubaillon (Pařížská observatoř) a Robert Jedicke (UH Manoa) spočítali pravděpodobnost, že Země má v daném čase více než jeden Měsíc. Použili superpočítač k simulaci průletu 10 miliónů planetek kolem Země. Poté sledovali trajektorie 18 000 z nich, které byly Zemí zachyceny. Tým použil Jadeho superpočítač v Národním výpočetním středisku pro vyšší vzdělávání (Centre Informatique National de l’Enseignement Superieur – CINES) v Montpelier ve Francii. Výpočet, který tým provedl, by na obyčejném stolním počítači trval 6 let.

Autoři spočítali, že v kterémkoli okamžiku by se na oběžné dráze kolem Země měl nacházet alespoň jeden asteroid o průměru nejméně 1 metr. Samozřejmě, kromě toho jim vyšlo, že kolem Země má obíhat větší množství těles menších, než 1 metr.

Podle simulace většina asteroidů, které byly zachyceny Zemí, neobíhá po čistě kruhové dráze. Místo toho opisují složité neuzavřené křivky. Je to způsobeno tím, že těleso je drženo gravitací Země jen slabě a je ovlivňováno gravitací Měsíce a Slunce. Miniměsíc zůstane zachycen Zemí, dokud nějaké gravitační působení nenaruší jeho dráhu do té míry, že gravitační pole Země opustí. Typický miniměsíc vydrží na geocentrické dráze 9 měsíců, avšak některé tam vydrží i desítky let.

V roce 2006 byl v rámci Catalina Sky Survey na Universitě v Arizoně objeven miniměsíc zhruba o velikosti osobního automobilu. Dostal označení 2006 RH120 a obíhal kolem Země ještě asi rok po objevu, a poté přešel na oběžnou dráhu kolem Slunce.

„Miniměsíce jsou z vědeckého hlediska mimořádně zajímavé“, prohlásil Jedicke. „Miniměsíc se může jednoho dne vrátit na oběžnou dráhu kolem Země a přinést nám zdarma do velké blízkosti naší planety materiál, který neprošel velkými změnami od vzniku sluneční soustavy před 4,6 miliardami let.“

Článek The population of natural Earth satellites vyšel v březnovém čísle časopisu Icarus.