Ohlédnutí za Jupiterem v posledním roce

Planeta Jupiter se po konjunkci se Sluncem stala znovu objektem ranní oblohy. Od minulého období viditelnosti se vzhled planety změnil. Jižní rovníkový pás, který dočasně zmizel (viz obrázek vlevo) a koncem minulého období viditelnosti se zvolna obnovoval, je nyní velmi tmavý a poněkud červenější než obvykle.

Shrňme si proto minulé období viditelnosti, které bylo v mnoha ohledech mimořádné.

Jupiter byl po konjunkci se Sluncem 28. 2. 2010 dobře pozorovatelný od konce června 2010 do začátku roku 2011. Většinu tohoto období setrval Jupiter v Rybách, kde se 24. července 2010 zastavil a retrográdním pohybem se 15. října přemístil do Vodnáře. 17. prosince 2010 se znovu vrátil do Ryb. Nacházel se nedaleko jarního bodu. Došlo ke 3 konjunkcím s Uranem: 6. června ve 20 h SEČ, 22. září ve 20 h SEČ a 2. ledna 2011 v 15 h SEČ. Nejtěsnější byla první konjunkce, při které se Uran nacházel jen 28′ severně od Jupiteru (při zbývajících dvou konjunkcích byla vzdálenost cca 1°). Dvě konjunkce nastaly také s hvězdou 20 Psc (jasnost +5,6 mag) a to 8. října 2010 (Jupiter 16,5′ jižně) a 30. prosince 2010 (Jupiter 4,1′ severně). Hvězda se jasností blíží jasnosti Jupiterových měsíců. Zvláště při druhé konjunkci se k Jupiteru značně přiblížila – v tu dobu bylo ovšem nepříznivé jak počasí, tak geometrické podmínky.

To hlavní, čeho si všimli pozorovatelé Jupiteru, i běžní astronomové-amatéři, kteří na Jupiter namířili dalekohled, byl neobvyklý vzhled. Jupiteru hned na začátku období viditelnosti, v červnu 2010 chyběl jeden z hlavních tmavých pásů (pruhů) – Jižní rovníkový pás (SEB). Současně vypadal poněkud jinak celý Jupiter – výraznější byla také světlá Jižní jižní mírná zóna (SSTZ), jasně viditelná už v 13cm dalekohledu.

Planeta byla v opozici se Sluncem 21. září. Jupiter se navíc rekordně přiblížil Zemi. Nejmenší vzdálenosti dosáhl den před opozicí, 20. září ve 22 h, a to 3,954 AU. Dosáhl také rekordního úhlového průměru 49,8″. Jeho jasnost patrně překročila −3 mag, protože Jupiter v důsledku zmizení SEB zářil jako celek více. Jasností Jupiteru se zabýval Richard Schmude (USA).

3. června 2010 dopadlo na Jupiter malé těleso, planetka nebo velký meteoroid. Samotnou událost nafilmovali nezávisle na sobě Anthony Wesley v Austrálii a Christopher Go na Filipínách. O události informovaly Exoplanety.cz. Souběžné pozorování samotné události dopadu ze dvou stanovišť na Zemi bylo velkým úspěchem amatérské astronomie, protože to se dosud nikdy nepodařilo. Na rozdíl od podobné události z 19. 7. 2009 však tentokrát nevznikla v atmosféře Jupiteru žádná černá skvrna. V důsledku toho, že v červnu 2010 se žádná skvrna nevytvořila, se soudí, že dopadnuvší těleso bylo tentokrát velmi malé. Naproti tomu těleso z 19. 7. 2009 bylo patrně kamenné a jeho průměr se odhaduje na 100 metrů.

V minulém období viditelnosti byly také zveřejněny četné vědecké práce týkající se Jupiteru (a které jsou výsledkem výzkumu trvajícího delší dobu). Je to zejména studie struktur v Jupiterových prstencích a možnosti rekonstruovat z nich dřívější impakty na planetu. V polární záři Jupiteru byly zjištěny výtrysky pozorovatelné v ultrafialové oblasti spektra.

Neobvyklý vzhled planety, zlepšující se pozorovací podmínky na severní polokouli a série zajímavých událostí podnítily astronomy-amatéry celého světa k častějšímu pozorování Jupiteru. Sekce Jupiteru ALPO zaznamenala nárůst počtu pozorování. Kromě toho založila nový archiv pozorování. Také Česká skupina pozorovatelů planet shromáždila v roce 2010 rekordní počet pozorování svých členů (70).

Zmizení SEB je dosud neobjasněný jev v atmosféře Jupiteru. Opakuje se jednou za 3 až 15 let. V letošním roce 2011 i v dalších letech se budou podmínky viditelnosti Jupiteru v České republice zlepšovat, tak zajímavý rok jako byl ten minulý, však pravděpodobně hned tak nezažijeme.