Dva zajímavé vulkány na Marsu

By admin, on Duben 13th, 2011

Sonda Mars Express Evropské kosmické agentury ESA pořídila snímky vrcholů vulkánů na severní polokouli Marsu, zahalených do oparu. Terén dávno vyhaslých sopek zformovaly meteorické impakty, které vyvrhly na povrch část materiálu ukrytého dříve v hlubších částech vulkanické horniny.

Ceraunius Tholus a Uranius Tholus s okolím. Zdroj: ESA.

Latinské slovo tholus znamená kuželovitý dóm. Základna Ceraunius Tholus má průměr 130 km a jeho vrchol se tyčí 5,5 km nad okolní terén. Na jeho vrcholu se nachází kaldera o průměru 25 km. Podobně vypadá i Uranius Tholus ležící 60 km severněji; je to menší vulkán s průměrem základny 62 km a výškou 4,5 km.

Na nově publikovaném snímku Marsu jsou stálé a přechodné útvary. Obrázek je získán z dat nasnímaných během tří průletů sondy Mars Express mezi 25. listopadem 2004 a 22. červnem 2006. Nepředpokládalo se, že se v tomto časovém intervalu vzhled vulkánů změní. Během prostředního průletu zachytila sonda Mars Express oblaka obsahující částečky ledu přecházející nad vrcholem sopky Ceraunius Tholus. Při posledním průletu sondy Mars Express a pořízení posledních dat potřebných k vytvoření tohoto snímku se oblaka roztáhla do délky. Proto je na výsledném obrázku ostrá čára.

Útvary kolem Ceraunius Tholus a Uranius Tholus. Zdroj: ESA.

Úbočí sopky Ceraunius Tholus jsou relativně příkrá, se sklonem kolem 8° a prohloubená údolími. Jsou na mnoha místech hluboce zaříznutá. Svědčí o měkkém, snadno erodovatelném materiálu, jako jsou vrstvy sopečného popela hromaděného při erupcích.

Největší a nejhlubší z těchto údolí je asi 3,5 km široké a 300 m hluboké. Končí uvnitř protáhlého impaktního kráteru, který leží mezi oběma vulkány a vytvořil krásný vějířvyvrženého materiálu.

Ceraunius Tholus a Uranius Tholus. Výškový reliéf ve falešných barvách. Zdroj. ESA.

Ačkoli složení materiálu vyvrženého impaktem je ještě předmětem vědeckých diskusí, možná k impaktu došlo v době, kdy materiál z lávového proudu nebo tunelu vytékal z kráteru sopky a přitom tavil led nacházející se v okolí vrcholu kráteru.

Vrchol kráteru – kaldera – je rovný a hladký, takže se něm mohlo v rané historii Marsu rozkládat jezero. Je také možné, že voda v tomto předpokládaném jezeře pocházela z podpovrchového ledu roztaveného sopečnou činností. Podpovrchová ledová čočka vzniká, když vlhkost nebo srážková voda prosakuje dolů pod povrch a vytváří zmrzlé vrstvy mezi půdním nadložím a skálou.

Ceraunius Tholus and Uranius Tholus ve vysokém rozlišení (kliknutím získáte obrázek v plném rozlišení 1280 X 765 bodů). Zdroj: ESA.

Protáhlý kráter mezi vulkány byl nazván Rahe. Měří na délku 35 km a na šířku 18 km. Je výsledkem dopadu meteoritu.

Menší impaktní kráter o průměru 13 km se nachází západně od sopky Uranius Tholus. Také tento kráter vznikl po skončení vulkanické aktivity a vyvrhnul na povrch vulkanický materiál z hlubších vrstev. Z původního povrchu lávového proudu jsou vidět jen výše položené oblasti, nezasažené impakty.