Polární záře přicházejí s novým slunečním cyklem

Polární záře, Rukka nedaleko Kuusamu, Laponsko, Finsko, 3. 2. 2010, 1 h 15 min východoevropského času. Foto Rene Jakobson.

Polární záře je souhrnné označení pro světelné úkazy, které nastávají ve vysoké zemské atmosféře (ionosféře) v důsledku interakce slunečního větru s magnetickým polem Země. Výška, ve které se polární záře vytvářejí, je různá: od 80 asi do 1000 km, nejčastěji kolem 100 km. Běžné jsou v polárních oblastech, zatímco na nižších zeměpisných šířkách jsou vzácné. Výskyt polárních září souvisí také se sluneční činností. Po nezvykle dlouhém minimu začíná sluneční cyklus č. 24 a nás čeká období zvýšeného výskytu polárních září.

Polární záře mohou vypadat rozličně a mohou být různě intenzivní. Na fotografiích v tomto článku jsou takové polární záře, které můžeme vidět i v České republice. V severských zemích, kde jsou polární záře častější, je také větší naděje na spatření vícebarevných a intenzivnějších polárních září.

Panoramatický snímek polární záře, Kuusalu, Estonsko, 11. 3. 2011. Foto Jüri Võit.

Jak polární záře vzniká?

Průběh jedné polární záře lze stručně popsat takto: na Slunci vznikají v důsledku konvekce a diferenciální rotace nehomogenity v magnetickém poli. Siločáry magnetického pole se do sebe v místech nehomogenit „zamotávají“ a napínají. Poté, co se napnou příliš, se v některém místě přetrhnou a spojí se někde jinde. Tím se uvolní značná energie. Na Slunci potom pozorujeme protuberanci. Míří-li protuberance alespoň přibližně směrem k Zemi, může k Zemi doletět sprška vysokoenergetických částic, především protonů, elektronů a alfa částic. Rychlost těchto částic je řádově 0,1% rychlosti světla. Poté, co se částice setkají s magnetickým polem Země, část je jím zachycena a unášena směrem k magnetickým pólům Země po spirálovitých drahách. Tyto částice mají stále dostatečně vysokou energii na to, aby dokázaly ionisovat molekuly plynu v horních vrstvách atmosféry. Nejvíce polárních září vzniká ve výšce kolem 100 km. Ionisovaný plyn rekombinuje a září. Ve viditelném oboru můžeme pozorovat nejčastěji červené polární záře (kyslík, 630 nm) nebo zelené (dusík, 577 nm).

Polární záře trvá různě dlouho, nejčastěji však několik hodin. K pozorování polárních září je nutná průzračná obloha mimo města a rušivé zdroje světelného znečištění a jasné počasí.

Přehled polárních září pozorovaných z České republiky v posledních letech a odkazy na předpovědi nových najdete na stránce http://ukazy.astro.cz/polar.php.

Zdroj

Polární záře Wikipedia
VÕIT, Jüri – TUVIKENE, Taavi: Astronoomiapilt #78: Virmaliste panoraam, Astronoomia.ee – värav Eesti astronoomiasse, 16. 3. 2011
JAKOBSON, Rene: http://retsiem.blogspot.com – Photo Gallery of Subarctic Nature
Optické úkazy v zemské atmosféře – Polární záře

Další články o polárních zářích

SOGJERD, Terje: Video, které musíte vidět: příběh polární záře, Exoplanety.cz, 23. 3. 2011

Comments are closed.