Autor: Mgr. Tomáš Petrásek
Původně vyšlo na Vzdalenesvety.cz
O tom, že na pólech Měsíce může být led, se ví už dlouho. Nyní se však ukazuje, že možných zdrojů vody pro budoucí lunární základny je mnohem více, a mnohé z nich leží od pólů překvapivě daleko.
Měsíc krátce po úplňku. Zdroj: Wikipedie.
Někteří vědci však už v 60. letech začali spekulovat o tom, že na pólu měsíce by mohly existovat krátery, do nichž sluneční svit nikdy nepronikne. Díky absenci atmosféry, která by rozváděla teplo od rovníku k pólům, by taková věčně tmavá místa měla extrémně nízkou teplotu (okolo 100 K, tj. −173 °C) , při níž by i vodní led zůstal stabilní a nemohl by sublimovat. Nebo, pokud by Měsíc zasáhla kometa, uvolněná vodní pára by právě v takové „chladné pasti“ mohla zkondenzovat a utvořit měsíční permafrost, trvale zmrzlou půdu.
Hypotéza je jedna věc, důležitá jsou fakta: až v roce 2009 přítomnost ledu v polárních kráterech Měsíce potvrdila sonda LCROSS. Donedávna se však mnoho nevědělo o tom, kolik takových míst, kde by se mohl vodní led udržet, na Měsíci vlastně je.
To se ale mění. Trvale zastíněné krátery důkladně zmapoval tým amerických vědců, kteří své výsledky poprvé představili na Lunar and Planetary Science Conference ve Woodlands v Texasu, a nyní je plánují publikovat v časopise Icarus.
Autoři použili trojrozměrné mapy měsíčního povrchu, pořízené americkou sondou LRO a japonskou sondou Kaguya, na nichž simulovali nasvícení povrchu během měsíčního oběhu s pomocí speciálního programu LunarShader. Identifikovali na nich zhruba 100 lokalit s trvalými stíny, a to zdaleka ne jen na pólech: některé z nich leží až na 58. stupni selenografické šířky. Ukázalo se, že potenciální „ledonosné“ lokality jsou početnější a rozsáhlejší, než se předpokládalo, což otevírá nové možnosti pro případné budoucí osídlení či průmyslové využití Měsíce.
Měsíční radiometr Diviner na sondě LRO zmapoval teploty povrchu i v nově identifikovaných zastíněných kráterech ve středních šířkách. Vládne tam mrazivých 175 K (−98 °C). Ačkoli je to na lidské poměry nesnesitelný mráz, ve vakuu by i při této teplotě měl led pomalu sublimovat. K jeho dlouhodobému uchování je tedy nutné, aby byl uložen pod ochrannou vrstvou „měsíční půdy“ (regolitu). Nepůjde tedy o ledová pole v pravém slova smyslu, ale o oblasti permafrostu, kde jsou krystaly ledu smíšeny s prachem a kamennou drtí.
Detailně prozkoumat, která místa led obsahují a která ne, je samozřejmě jiná věc. Určitá data mohou poskytnout radarové průzkumy z oběžné dráhy, nicméně k potvrzení bude nutné přistát přímo na místě. Vědecký tým se zaměřil i na tuto eventualitu, a pokusil se vytipovat, která zastíněná místa budou pro budoucí lunární vozítka nejpřístupnější. Není to úplně triviální úkol, protože tito roboti se budou muset pohybovat v extrémních teplotách, a dost možná i mimo dosah přímého radiového spojení se Zemí. Problémem je i energie – osvědčené solární panely ve věčném stínu příliš nepomohou… nebo ano?
„Průzkumný rover by mohl zkoumat tato místa se spodní částí ve stínu, zatímco svrchní část se solárními panely by zůstala osvětlená,“ nabízí jedno z možných řešení Emerson Speyerer z Arizonské univerzity v Tempe, jeden z autorů studie. Domnívá se, že rovery by mohly používat až deset metrů vysoké stožáry s fotovoltaickými články jako „solární šnorchl“.
Zdroj
Bussey D. B. J. – McGovern J. A. – Greenhagen B. T. – Paige D. A. – Cahill J. T. S. – Siegler M. – Spudis P. D. (2012): A Global Catalogue of Lunar Permanently Shadowed Regions. 75th Annual Meteoritical Society Meeting (2012) 5343.pdf
McGovern J. A. – Bussey D. B. J. – Greenhagen B. T. – Paige D. A. – Cahill J. T. S. – Siegler M. – Spudis P. D. (2012): Mapping and Characterization of Non-Polar Permanent Shadows on the Lunar Surface. 43th Lunar and Planetary Science Conference [#2550]
Ice may lurk in shadows beyond Moon’s poles (Lucas Laursen, Nature News)
