Objeveny dva nové měsíce Jupiteru

Pokroky v technologii vedly k objevu nových planet u jiných hvězd a nyní dokonce i nových měsíců ve sluneční soustavě. V září minulého roku byly objeveny dva nové měsíce Jupiteru. Počet známých Jupiterových měsíců tak stoupl na 66. Oba měsíce mají průměr kolem 1 km a obíhají Jupiter ve velké vzdálenosti. Jejich oběžné doby činí 580 a 726 dní. Měsíce jako první pozoroval Scott Shepard pomocí Magellan Telescope v Las Campanas v Chile.

Měsíčky nesou prozatímní označení S/2011 J1 a S/2011 J2. Definitivní názvy schvaluje IAU, přičemž u měsíců Jupiteru je dávána přednost názvům, které nějak souvisejí s římskou a řeckou mytologií. Hlavní starořecký bůh se jmenoval Zeus, hlavní starořímský bůh byl Jupiter. Vhodné by bylo pojmenovat tyto měsíce po bájných bytostech, které těmto bohům sloužily. Časem se tato směrnice bude muset změnit, protože těles bude v budoucnu objeveno víc, než kolik jmen by mohly obdržet.

Podobnou skupinu vzdálených malých měsíců – zachycených planetek – mají i ostatní planety typu Jupiteru: zejména Saturn. Jejich objevy lze předpokládat poté, co budou postaveny a uvedeny do provozu další velké dalekohledy.

Oba nově objevené měsíce Jupiteru obíhají po retrográdních drahách, tj. proti směru oběhu ostatních měsíců. S největší pravděpodobností jde o zachycené planetky, navíc jejich dráhy nemusejí být dlouhodobě stabilní. Objev těchto měsíčků může být krokem vedoucím časem k lepšímu pochopení toho, jak se sluneční soustava vyvíjela. Kolem Jupiteru může obíhat až 100 podobných těles – zachycených planetek na vzdálených drahách. Jejich objevování je znesnadněno jednak malou oběžnou rychlostí, velkou vzdáleností od Jupiteru a nízkou jasností. Tyto objevy by samozřejmě bylo možné urychlit cíleným projektem, ale priority astronomie jsou jiné. Rostoucí výkon především v oblasti zpracování obrazu, rostoucí sledovanost celé oblohy a stále větší počet velkých dalekohledů vedou přesto k tomu, že občas je nějaký další měsíček z této skupiny objeven.

Důvod, proč znalost malých měsíčku tohoto typu může pomoci porozumět naší minulosti je ten, že dráhy těchto měsíčků v sobě skrývají informaci o způsobu, jakým byly Jupiterem zachyceny, eventuálně, odkud mohly pocházet. O dvou měsíčcích toho nelze mnoho zjistit. Bude-li jich však 100, může statistické zpracování jejich drah, případně změření jejich rotačních period (pomocí fotometrie) přinést hodnotnou informaci – a to aniž bychom k těmto měsíčkům museli hned vysílat meziplanetární výzkumnou sondu.

Jupiterem jsou některá tělesa zachycována také dočasně. Jedním z takových objektů byla kometa Shoemaker-Levy 9, která v roce 1994 na Jupiter dopadla. Jádro bylo před samotným gravitací Jupiteru roztrháno nejprve na 17, později dokonce 22 úlomků, které postupně zanikly v atmosféře Jupiteru. Po úlomcích vznikly v atmosféře Jupiteru tmavé skvrny, které se časem rozplynuly. Událost měla tehdy význam i pro studium Jupiterovy atmosféry. Do té doby vědci přesně nevěděli, jakým způsobem se bude energie dopadu měnit na jiné druhy energie (kolik na teplo, kolik na chemické reakce a jaké, kolik na mechanické projevy – vlny, víry apod.).