Na Saturn dopadá voda z měsíce Enceladus

Malý ledový Saturnův měsíc Enceladus je známý tím, že pod jeho povrchem je voda tekutá a obsahuje velké množství plynů. Z povrchu Enceladu vyvěrají výtrysky vodní páry. Tento jev je označovaný jako kryovulkanismus. Herschelův kosmický teleskop nedávno potvrdil, že část vodní páry zcela uniká z gravitačního pole Enceladu a dokonce se dostává na samotný Saturn.

Molekuly vody H₂O byly v atmosféře Saturnu objeveny už před 14 lety. Dlouho však nebylo jasné, odkud se berou. Herschelův kosmický dalekohled pracující v infračervené oblasti spektra odhalil, že voda H₂O se na Saturn dostává z měsíce Enceladus. Většina molekul vody, která tryská z gejzírů na povrchu Enceladu má nízkou rychlost, takže dopadne zpět na Enceladus. Přibližně 3% H₂O však gravitační pole Enceladu opustí. Tato voda v podobě velmi řídké vodní páry většinou unikne do meziplanetárního prostoru, ale část z ní může dopadat na povrch ostatních měsíců nebo dokonce i na samotný Saturn. H₂O nedopadá na Saturn přímo, ale nejprve vytváří prstenec o poloměru přibližně 10× větším, než je poloměr Saturnu. Část H₂O je disociována ultrafialovým zářením ze Slunce. Vzniklé ionty jsou unášeny magnetickým polem Saturnu a dopadají na jeho povrch v polárních oblastech.

Do jisté míry podobný efekt funguje i u Jupiterova měsíce Io. Jupiterův měsíc Io, nepatrně větší než náš Měsíc, je tvořený silikátovými horninami. Také Io obíhá poměrně blízko své planety a gravitace planety a vzdálenějších hmotnějších měsíců působí na měsíc Io slapovými sílami. V případě měsíce Io jsou tyto síly dokonce mnohem větší. Io, stejně jako Enceladus, se zahřívá do té míry, že na něm vzniká vulkanismus. Zatímco u měsíce Enceladus jde o ledový kryovulkanismus, na měsíci Io panují vysoké teploty a taví se horniny podobného složení, jako horniny na Zemi. Ani prachové částečky vyvržené velkou rychlostí z Io – narozdíl od drobounkých částeček vody u Enceladu – se z gravitačního pole Io nedostanou. Část materiálu z Io je však ionizována a unášena magnetickým polem Jupiteru. Tento materiál poté dopadá na malé blízké měsíce Jupiteru a na samotný Jupiter.

V případě H₂O unikající z Enceladu nelze v žádném případě mluvit o dešti, protože hustota molekul je nižší, než v nejdokonalejším pozemsky vyrobeném vakuu. Navíc voda nemůže v kosmickém prostoru existovat v kapalném skupenství. Vzhledem k velké vzdálenosti Saturnu od Slunce by se taková H₂O dala přirovnat spíše k zárodkům sněhových vloček – ovšem ani o sněhu při tak nízké koncentraci nelze hovořit.