Planeta Mars bude 8. dubna 2014 v opozici se Sluncem. Letošní opozice patří k těm méně výhodným. Mars je poměrně daleko od Země (0,6208 AU) a má úhlový průměr 15,1″. Přitom má ovšem poměrně nízkou deklinaci −5°. Nachází se v souhvězdí Panny. Dnes, když kolem Marsu létají umělé družice a po povrchu Marsu se pohybují povrchové sondy, jen málokdo dosud pozoruje Mars amatérským dalekohledem. A ještě méně je takových, kteří Mars pravidelně kreslí (daleko častěji se používá fotografie). Není divu. Když se laik podívá dalekohledem na Mars, spatří většinou žlutý, načervenalý kotouček bez detailů. Zkušený pozorovatel při dostatečném zvětšení uvidí na povrchu albedové útvary – světlejší a tmavší skvrny různých odstínů, případně bílé polární čepičky. Dnes přinášíme rozhovor s Pavlem Lukešem, astronomem-amatérem, který se věnuje kreslení Marsu přes 10 let, a jehož kresby jsou obdivuhodné.
1. Co Tě přivedlo ke kreslení právě Marsu?
Musím to vzít trošku zeširoka. Bylo mně třináct let a psal se rok 1957. Na nebi se odehrávaly zajímavé úkazy. Určitě si někdo ze starších pamětníků vzpomene na jasnou kometu Arend-Roland, která toho roku na jaře kralovala večerní severní obloze. Tenkrát byl světelný smog v okolí Prahy celkem zanedbatelný, a tak bylo na co koukat. Vzpomínám si, že měla zdvojený ocas a ten byl zřetelný až do nadhlavníku. Další zajímavostí na nebi byla velká marsovská opozice, a ještě téhož roku vyšla knížka Josefa Sadila „Planeta Mars“, a tu jsem dostal k vánocům. Knížka byla doprovozena řadou obrázků a fotografií, a hlavně byla čtivá. Tak mě Mars „dostal“. Záhy nastaly raketové závody mezi SSSR a USA, kdo dřív, kdo výš, ale to si už většinou pamatujeme. Vzpomínám si, jak jsem byl zvědavý na první realistické pohledy na povrch Marsu. Když se to po řadě neúspěchů podařilo, a někdy v 60. letech jsem viděl první záběry ze sond Mariner, byl jsem dosti zklamán. Myslím, že to bylo zveřejněno v Říši hvězd. Plochá krajina pouštního typu a sem tam nějaký impaktní kráter, zkrátka, čekal jsem víc. O pár let později se mně dostaly – prostřednictvím dr. Eliáše z geologického ústavu – první mapy marsovského povrchu ze sond, které prováděly fotografický výzkum, a to bylo jiné kafe. Mimochodem, mapy vydávala NASA jako prezentaci výsledků své práce, aby američtí poplatníci viděli, že to nejsou peníze vyhozené do luftu. Jedna mapa stála asi 1 dolar a geologický ústav je dostával výměnou za publikace naše. Na povrchu jsou útvary jako na Zemi, hluboké kaňony, sopky, stopy po činnosti vody, ale v daleko větším měřítku. Desková tektonika na Zemi už asi na Marsu není aktivní. Myslím, že z planet naší sluneční soustavy je nám nejpodobnější.
2. Pozoruješ také jiné planety než jen Mars?
Abych ale nezůstal na Marsu, pozoruji i ostatní tělesa, i když ne tak intenzivně a pravidelně. Těšil jsem se na pozorování přechodu Venuše před Sluníčkem, a to se excelentně podařilo. Celé dopolední defilé černého kotoučku přes povrch Slunce jsem si fotil a počasí vyšlo perfektně. Občas ještě mrknu na Jupiter i Saturn. Obloha ve východním okraji Prahy není moc příhodná na jiná pozorování.
3. Výzkum Marsu stojí mnoho miliónů dolarů. Za kolik se dá pořídit dalekohled, se kterým lze pořizovat takové kresby Marsu, jaké děláš Ty?
Dalekohled jsem si pořídil až hodně pozdě. Nejsem žádný zručný kutil, a tak jsem čekal na příležitost. A ta nastala před třinácti lety. Na trhu se začaly objevovat teleskopy, o kterých se nám za „bolšánů“ jen zdálo. Koupil jsem u Matouška Newton 6“ od firmy GSO s motorizovanou montáží za cca 15 000 Kč, a s ním pozoruji dodnes, i když na „stará kolena“ šilhám po větším 10“-12“ Newtonu s Go To.
4. Jaký význam má v době kosmických sond pozorování a zakreslování planet ze Země? Dají se dnes kresby planet použít v moderní astronomii při výzkumu (profesionálové)?
V době kosmických sond amatérské pozorování planet naší sluneční soustavy má podle mého soukromého názoru význam malý. Něco jiného je sledování okolí Země. Sledovat dráhy těles, které mohou ohrozit život na Zemi. Za posledních 500 miliónů let bylo několik období masového vymírání, které způsobily střety s kosmickými tělesy.
5. Metoda kreslení Marsu pomocí tečkování má skvělou vlastnost: kresby lze kopírovat na obyčejné kopírce bez ztráty kvality. Jak jsi se tuto metodu naučil? Bylo to těžké?
6. Jak dlouho trvá, než uděláš jednu takovou kresbu?
7. Jak dlouho trvá, než se člověk naučí kreslit planety? Je k tomu potřeba nějaké zvláštní nadání nebo se to může naučit každý?
5-7. Kdysi převládal názor, že kvalitní kresba (bez fantazírování autora) je lepší a výstižnější než fotka z velkého dalekohledu. To už ale není pravda, nástupem digitální fotografie se situace obrátila. Fotky jsou i s pomocí menších dalekohledů lepší a výstižnější než kresba, to ale nic nemění na tom, že obrázek u dalekohledu nemá svůj půvab a vypovídající hodnotu. Posledních pět opozic jsem náležitě využil, a pokusil jsem se zachytit více či méně realisticky asi na 490 obrázků Marsu.
Mars 13. 1. 2008, 17:00-17:20 SEČ. Surová kresba pořízená přímo u dalekohledu.
Mars 13. 1. 2008, 17:00-17:20 SEČ. Výsledná kresba pořízená metodou tečkování.
Jak jsem na to šel?
Nářadí: deska z tvrdého papíru, bílý kancelářský papír, sponky k přichycení, plochu osvětluji LED svítilnou s klipsem. Kreslím do kotoučku Ø 50 mm. Tužka HB, B, měkká guma. Na kotouček načrtnu přibližnou velikost fáze, pokud je zřetelná. Podle polohy polární čepičky vztyčím kolmici od pólu k pólu. Tím mám plochu rozdělenou na dílčí části a albedové útvary mohu umístit přesněji. Chvíli se rozhlížím, co je na kotoučku vidět, a snažím se zapamatovat detaily. Používám filtr F 21 oranžový, který sice potlačuje světlé oblasti i oblačnost, ale tmavší oblasti jsou zřetelnější. Doba kreslení u dalekohledu trvá asi 20-30 minut. Často, podle počasí, nebo když očekávám přechod zajímavé oblasti, kreslení opakuji, takže za jednu seanci zhotovím třeba i 3 obrázky v intervalech cca 2 hodin. Když mám načrtnuté albedové útvary, vyměním filtr za Neodymium (Moon&Skyglow), a ten mně zvýrazní jednak polární oblast, a eventuálně oblačnost na kotoučku. Takto se mně podařilo snad zaznamenat i oblast se sopkou Olympus Mons, která 4. 3. 2012 ve 23:15-23:35 SEČ se objevila na západním okraji kotoučku, a bílá oblačnost nápadně kontrastovala s černým okolním prostorem. To jsem pochopitelně nevěděl, když jsem to kreslil. Teprve později, když jsem obrázky srovnával s mapami, mně vyšlo, že jsem oblast Olympus Mons asi zaznamenal. Myslím, že s malým 6“ kukrem to byl tak trochu nečekaný úspěch. Po skončení kreslení zapíšu čas, údaje o dalekohledu, pozorovací podmínky podle Antoniadiho a zhodnotím kresbu, např. 2-3/2. Doma to celé překreslím na kladívkovou čtvrtku a oba obrázky (jak ten pracovní, tak ten finální) zakládám. Na finální kresbu v klidu domova a při dobré kávě používám tečkovací techniku, která podle mého názoru nejlépe umožňuje vyjádřit přechody mezi tmavými a světlými oblastmi. Často na kotoučku jsou vidět bílé oblasti (zřejmě oblačnost), tak tu zakresluji čerchovanými čarami. Tak ten finální obrázek mně trvá asi 30-40 minut. Na tečkování používám trubičková pera o síle 0,05 a 0,1 mm. Dají se koupit v Praze v pasáži Platýz ve výtvarných potřebách. To kreslení je jen otázkou času a cviku a určitě stojí zato to taky zkusit. Žádnej učenej z nebe nespadl, tak proč to nezkusit? Někdy z dlouhé chvíle koukám na ty malůvky a na internetu je srovnávám s kresbami a fotkami zahraničních pozorovatelů. Jsou to hlavně stránky japonských amatérů, ale přispívají tam zájemci z celého světa nebo na ALPO-Astronomy, sekce Mars. Potěší mě, když narazím na fotku ze stejného dne i hodiny a obraz odpovídá tomu, co mám nakresleno svým 6“ Newtonem. Kreslení je úžasná relaxace a doporučuji ji vřele každýmu zájemci. Blíží se další opozice, tak si připravme fidlátka a vzhůru ke strojům.
8. Pozoruješ Mars vizuálně. To je v dnešní době už skoro rarita. Uvažuješ o tom, že přejdeš k fotografování Marsu?
Vláďo, fotit Mars nebudu, nemohu konkurovat zavedeným mistrům, a ještě ke všemu je mně 70 let a kdo ví, kolik opozic ještě potkám.
