Venuše má také ozónovou vrstvu. Dokazuje to dávný život?

Sonda Venus Express objevila ozónovou vrstvu v atmosféře Venuše. Porovnání vlastností Venušiny ozónové vrstvy s vlastnostmi ozónových vrstev Země a Marsu pomohou astronomům zpřesnit zkvalitnit hledání života na planetách případně exoplanetách.

Sonda Venus Express učinila tento objev během pozorování vzdálené hvězdy, když hvězda zapadala za okraj planety a její světlo procházelo skrze atmosféru planety. Přístroj SPICAV na palubě družice analyzoval světlo hvězdy. Protože různé látky absorbují různé vlnové délky světla, lze z procházejícího světla zjistit chemické složení atmosféry. Ozón je detekovatelný, protože pohlcuje ultrafialové záření hvězdy. Ozón je molekula kyslíku tvořená 3 atomy, nikoli 2 jako obyčejná molekula kyslíku. Podle počítačových modelů vnikl ozón v atmosféře Venuše fotodisociací kysličníku uhličitého CO₂. Tak vznikly atomy kyslíku. Atomy kyslíku byly poté větry zaneseny na noční stranu planety. Tam, za nepřítomnosti záření ze Slunce, vytvořily dvouatomové, a v některých případech také tříatomové molekuly.

Vedoucí výzkumu Franck Montmessin označil tento objev za zásadní pro porozumění chemickým procesům v atmosféře Venuše. Složitější život na Zemi může existovat mimo jiné díky tomu, že ozónová vrstva chrání zemský povrch před škodlivým zářením. Až dosud byl ozón detekován pouze v atmosférách Země a Marsu. Porovnání vlastností ozónových vrstev Země a Marsu s ozónovou vrstvou na Venuši bude zajímavým přínosem pro výzkum obyvatelnosti planet a exoplanet. Ochranná funkce ozónové vrstvy však není jediný důvod, proč je pro astrobiology tak zajímavá. Ozónová vrstva může leccos vypovídat také o cirkulaci v atmosféře Venuše.

Generování plynného kyslíku a v souvislosti s tím i ozónu začalo na Zemi před 2,4 miliardami let. Ačkoli přesné důvody nejsou dosud zcela známy, víme už, že mikrobi vyrábějící kyslík jako odpadní plyn přitom museli hrát významnou roli. K výrobě kyslíku se posléze přidaly rostliny. Někteří astrobiologové dokonce označují současnou přítomnosti kysličníku uhličitého, kyslíku a ozónu v atmosféře planety za rozhodující pro to, zda na planetě může existovat život. Důležité je však také množství ozónu.

Na Marsu je ozónu málo. Už proto, že atmosféra Marsu je velmi řídká. Ozón tam však stále vzniká – působením slunečního záření – z CO₂, který tvoří většinu Marsovy atmosféry. Ozónová vrstva na Venuši se nachází ve výšce 100 km nad povrchem, 4× výše, než v případě Země, a navíc je asi 1000× řidší. Tento rozdíl podporuje domněnku nebiologického původu ozónu na Venuši. Teoretické odhady astrobiologů předpokládají, že koncentrace ozónu v ozónové vrstvě musí být alespoň 20% koncentrace, která existuje na Zemi, a to už před tím, než se život dokáže zapojit do procesu jejího vytváření. Je-li tento odhad správný, znamenalo by to, že ozónová vrstva na Venuši mohla vzniknout i bez přičinění života. I tak však objev ozónové vrstvy přibližuje horkou Venuši o krůček blíž k Zemi a Marsu – už jen proto, že je to další společný znak velkých terrestrických planet.