Ceres a Vesta nemají velké měsíce

Ida a Dactyl ve zvýrazněných barvách. Sonda Galileo pořídila tento snímek planetky Ida a jejího měsíce Dactyl asi 14 minut před svým největším přiblížením 28. 8. 1993. Vzdálenost sondy byla asi 10 500 km. Toto je snímek ze sekvence, na základě které byl objeven měsíc Dactyl. Barvy jsou založeny na fialovém a infračerveném filtru; reprezentují okamžitý stav povrchu planetky Ida a částečně odpovídají barevnému vjemu lidským okem. Zdroj: NASA / JPL.

Od objevu maličkého měsíce Dactyl obíhajícího kolem planetky Ida v roce 1993 bylo zjištěno, že mnoho planetek jsou ve skutečnosti binární systémy. A nebo dokonce vícenásobné, resp. planetky s vlastními měsíci (koncem roku 2010 bylo známo téměř 200 vícenásobných planetkových soustav). Takže se dá očekávat, že i dvě největší planetky – Ceres a Vesta – byl také mohly mít nějaké svoje satelity.

Článek, který napsali Allyson Bieryla a kolektiv spoluautorů, popisuje studii, jejímž předmětem bylo hledání případných měsíců planetky (trpasličí planety) Ceres pomocí Hubble Space Telescope (HST) a Hale telescope na Mount Palomaru. Data z HST umožnila prozkoumat velmi blízké okolí planetky Ceres a zároveň detekovat přítomnost velmi malých měsíců, pod Rocheovou mezí. Data z Palomaru pokrývala vzdálenější oblasti, až po Hillovu sféru planetky Ceres (Hillova sféra představuje hranici, uvnitř které převládá gravitace planetky nad gravitací Slunce).

Autoři nenašli žádný měsíc. Po malé statistické analýze došli k závěru, že Ceres nemá žádný měsíc větší, než asi 1 až 2 km v průměru. To je vcelku malá hodnota. Jestliže planetky mají svoje měsíce, proč Ceres ne?

Nabízí se jedno spekulativní vysvětlení. Má se za to, že měsíce většinou vznikají z planetek, kolem kterých obíhají, když při impaktu část vyvrženého materiálu získá takovou rychlost, že se dostane na oběžnou dráhu kolem planetky. Víme, že Ceres je bohatý na vodní led, ovšem obíhá kolem Slunce blíž, než je „mrazová linie“, hranice, uvnitř které se vodní led v důsledku slunečního záření vypaří. Jakýkoli ledový materiál, který by opustil povrch planetky Ceres a dostal se na jeho oběžnou dráhu, by neměl dlouhého trvání; podobně jako komety, by se rozehřál a nakonec zcela zanikl.

Stejně negativní výsledek přinesla studie Lucy McFaddenové a spolupracovníků z roku 2009. Byli schopni zjistit měsíc o velikosti pouhých 50 metrů, ale nenalezli nic.

Ještě lepší možnost detekce případných měsíců těchto dvou planetek bude mít sonda Dawn, která poletí postupně k oběma planetkám. Po negativních výsledcích výše uvedených studií však není pravděpodobné, že sonda Dawn nějaké měsíce objeví.

Zdroj:

LAKDAWALLA, Emily: So far, no moons found at Ceres or Vesta, Planetary Blog, 15. 4. 2011

Comments are closed.