Astrográzlové a astrodisidenti

Článek s poněkud neobvyklým názvem tentokrát není o kosmických objektech, ale o astronomech – tedy lidech, kteří „k nebi vzhlížejí“ a mělo by se dodat „lépe, nežli jiní“. O astronomii se říká, že je nejstarší vědou na světě, že je královskou vědou. U nezasvěcených existuje tendence pohlížet na astronomy jako na nějaké jiné, lepší lidi – když to, čím se zabývají, je tak mimořádné – noční obloha. Označení „kosmos“ znamená řecky „krásný“; krása vesmíru se jim zdála natolik významnou vlastností, že podle ní vesmír pojmenovali. Jedním z úkolů článku je na jedné straně doložit, že astronomové jsou lidé jako všichni ostatní, na druhé straně reagovat na situaci v astronomické obci, rozjitřenou transformací společnosti vynucenou nástupem informačního věku.

Na úvod si dovolím důležité upozornění: tento článek byl napsán v České republice, ve které panují poněkud specifické podmínky.

Pojem „astrográzl“ zavedl v roce 2006 pan Jaromír Holubec, výrobce dalekohledů z Přerova, který takto původně označoval lidi, kteří si u něj objednali zboží a nezaplatili nebo kteří o něm šířili nepravdivé informace. Obohatil tak slovník jazyka českého o výraz, který zde dlouho chyběl. Proto se pojem „astrográzl“ stal rychle populárním. Cílem článku je pojem „astrográzl“ oddémonizovat, přesněji definovat a přispět tak k jeho zavedení jako neutrálního pojmu, nikoli nadávky.

Vymezení pojmů

Jak vlastně astrográzl a jeho ideologie astrográzlismus vzniká? Odkud se berou? Přesnou odpověď neznám. Pokusím se však nastínit, kde odpověď hledat. Představte si skupinu astronomů-amatérů, která si zajde na pivo. Přitom si někteří objednají jídlo, baví se, příjemně tráví večer. Protože však znalosti těchto lidí o astronomii, optice a dalších vědách jsou omezené, přejdou v určité chvíli k jinému – a zábavnějšímu – tématu: k pomlouvání toho, kdo tam zrovna mezi nimi není. A v tomto okamžiku se z astroamatéra stává astrográzl.

Důležitými vlastnostmi astrográzlů jsou: slabší charakter, náchylnost k šíření pomluv a k naslouchání pomluvám, špatné znalosti astronomie, optiky, matematiky, případně dalších věd a disciplín, neznalost nebo nesprávné chápání vědecké metody, ale především náhrada astronomie nějakým jednodušším konceptem, například astrofotografií. Na astrofotografii jako takové není vůbec nic špatného. Astrofotografie je v tom úplně nevinně. Avšak astrofotografie je jen zobrazování oblohy, nikoli výzkum vesmíru. Rozdíl mezi astrofotografem a astronomem je podobný rozdílu mezi fotografem zaměřeným na fotografování ptáků a ornitologem. Zatímco v ornitologii nikdo nezaměňuje ornitologa za fotografa, v astronomii k tomu občas dochází: někdy to dělají laici z neznalosti, někdy však tuto myšlenku přiživují astrográzlové. Astrográzlové přitom mohou být technicky zdatní a mohou být i dobrými astrofotografy. Ti, kteří zvládají společenské vystupování, dobře ovládají svoji mateřštinu a mají organizační schopnosti, se mohou stát uznávanými osobnostmi. Zůstávají však astrográzly. Dalším důležitým rysem astrográzlů je mnohem snazší komunikace uvnitř skupiny astrográzlů než navenek. Astrográzlové rádi vytvářejí uzavřené skupiny, které se vůči ostatním chovají rezervovaně a arogantně. V horším případě se astrográzlové snaží ovládat svoje okolí pomocí manipulací, intrik, pomluv nebo korupce (například zápůjčka astronomické techniky cílovým osobám).

„Astrodisident“ je někdo, koho nemají rádi astrográzlové; zpravidla proto, že 1. má víceméně opačné vlastnosti, než astrográzlové, 2. jeho postoje jsou s postoji astrográzlů těžko slučitelné nebo neslučitelné.

Situace je však ještě složitější. Astrográzlové netvoří sevřenou nebo dobře organizovanou formaci. Vztahy mezi astrográzly navzájem nejsou ideální a mohou být i vysoce konfliktní. Například někteří astrográzlové navštěvují pozorovací akce organizované jinými astrográzly a (k nelibosti organizátorů) se tam zadarmo dosyta najedí a napijí, načež zmizí. Vysloveně kriminální chování jako např. krádež dalekohledu je u astrográzlů výjimkou. Takové jednání vyžaduje schopnosti, kterých astrográzlům nedostává (zejména odvahu). Astrográzlové se také liší jeden od druhého v míře „propadnutí astrográzlismu“.

V následující tabulce uvádím heslovitě hlavní rozdíly mezi astrográzly a astrodisidenty.

Z uvedeného je zřejmé, že astrodisident je vlastně normální člověk, možná normální člověk s trochu lepšími vlastnostmi.

Klasifikace astrográzlů

Astrográzlové se od sebe liší mírou nebezpečnosti a agresitivy vůči lidem, které si vyhlédnou za oběť. Podle toho je účelné dělit je do tříd nebezpečnosti, podobně jako například hořlaviny. Rozdělení astrográzlů je však jednodušší:

Třída I. – vysoce útočný, spontánně agresivní astrográzl, navíc nadaný schopností samostatně předělávat normální lidi na astrográzly.

Třída II. – vysoce útočný, spontánně agresivní astrográzl, avšak o něco méně, než astrográzl tř. I., který navíc nedokáže samostatně předělávat normální lidi na astrográzly.

Třída III. – („příležitostný astrográzl“) méně agresivní astrográzl, který útočí jen tehdy, útočí-li „všichni okolo“ (nechá se strhnout davem). Mezi astrográzly tř. III. se najdou i osoby s přímočařejším myšlením, které nemají daleko od myšlenky k činu; pochopí-li však, že se zmýlili, dokážou to uznat nebo se dokonce omluvit! (zatím byl zaznamenán jen jediný takový případ. Svou omluvou pozbyl titulu astrográzl. Jeho jméno neuvádím, abych ho nepoškodil mezi astrográzly tř. I. a II.)

Třída IV. – („spící astrográzl“) vyznačuje se malou mírou agresivity, a především je agresivní jen skrytě. Nepřidá se, ani když útočí „všichni okolo“. Věří však astrográzlům, schvaluje jejich metody a s některými kamarádí do té míry, že jim značně vychází vstříc, zatímco podobně značně naopak nevychází vstříc astrodisidentům (a často i osobám, na které nemají výrazně astrodisidentské vlastnosti, avšak astrográzlové na ně „ukázali prstem“). Astrográzlové tř. IV. bývají vzdělaní a inteligentní. Protože sami od sebe „nic moc nedělají“ jsou těžko odhalitelní. Projeví se až v situacích, kdy jde o nějakou spolupráci. Například úmyslně nereagují na rozumné podněty, které pocházejí od „osoby na indexu“. Úmyslně přestanou zdravit člověka, se kterým se znají z dřívějška. Rozjednanou spolupráci ukončují („hrají doztracena“). Přitom však astrográzlům tř. IV. nehrozí žádné reálné nebezpečí. Také astrográzlové tř. IV. jsou teoreticky schopní uznat svůj omyl; zatím jsem se však nesetkal ani s jediným případem. Svou roli v tom hraje i výše uvedené vzdělání a inteligence, doprovázené však proastrográzlovským postojem.

Situace v české astronomické obci

Z výše uvedeného textu se může zdát, že celá česká amatérská astronomická obec se dělí na astrográzly a astrodisidenty. Není tomu tak docela. V České republice žije 10,5 miliónu obyvatel, z toho asi 200 astronomů profesionálů (2×10⁻⁵ obyvatelstva) a přibližně 2000 astronomů amatérů (2×10⁻⁴ obyvatelstva). Astrográzlů je pouze 30 (dolní odhad). Jsou-li tato čísla správná, tvoří astrográzlové jen asi 1,5% všech astronomů. Početní zastoupení astrográzlů však může být mnohem vyšší.

Jak tedy mohou být tak škodliví? Podle mého názoru se zde uplatňuje podobný efekt jako mezi potomky sudetských Němců. Potomků Sudetských Němců žije v Německu (a Rakousku) něco kolem 3 miliónů. Členů aktivistického a v 90. letech v České republice často zmiňovaného Sudetoněmeckého landsmannschaftu (SdL), který nárokuje sudetským Němcům majetek vyvlastněný Benešovými dekrety, je pouze 120 000 (4%). V samotném Německu předsedu SdL Bernda Posselta téměř nikdo nezná. Německá vláda požadavkům SdL vstříc nevychází. Stoupenec SdL Edmund Steuber se však stal členem bavorské zemské vlády. Ke zneklidňování české veřejnosti to stačí.

Astrográzlové se ovšem sudetským Němcům jinak vůbec nepodobají, a také operují v jiném prostředí a mají jiné cíle, než sudetští Němci. Zatímco odsunutí sudetští Němci skutečně v roce 1945 přišli o svůj majetek a o domovy, astrográzlům nikdo nic neudělal.

Proč astrográzlismus tak dobře přežívá?

Astrográzlismu se daří mimo jiné i z toho důvodu, že astrográzlovské chování je velmi bezpečné. I když se nějaká akce astrográzlům nepovede, riziko postihu je minimální. Oběť si to často nechá líbit nebo odejde z astronomie. Pokud ne, a zvolí například cestu právních kroků, naráží na nízkou vymahatelnost práva nebo nutnost dokazovat vinu pachateli. Veřejnost – i astronomická – je vůči astrográzlovskému chování velmi tolerantní; nevraživě se dívá spíše na oběť, která se brání.